Zámecký park

Park byl vždy součástí zámku a panství v Těchobuzi. V roce 1798, kdy bylo panství ve vlastnictví Hoffmannů, byla v parku vybudována nová sklárna, která pracovala do roku 1835. Sklárna vyráběla především kvalitní duté křišťálové sklo a také

„francouzské zelené sklo“. Sklárna Josefa Hoffmanna stála v místech, kde se nyní nachází malé hřiště nazývané „tenis“. Ve stráňce za hřištěm jsou ještě patrné základy stavby. Zařízení potřebné k provozu sklárny byl tzv. „stupník“, který byl pod hrází rybníka Loudalu a sloužil k drcení křemene a dalších surovin. V prostoru pod dnešním brodem byla dvě stavení pro ubytování dělníků. V jednom z nich, v č. p. 49 se narodila Anna Sázavská manželka Antonína Friče, spisovatelka. Ve sklárnách Josefa Hoffmanna pracoval, jako sklářský tovaryš, František Kavalír, který pojal za manželku Antonii Adlerovou z Těchobuze. Po odchodu z těchobuzské sklárny založil František Kavalír na Sázavě v roce 1830 světoznámé sklárny Kavalier. Po zániku skláren nechal, následný majitel panství dr. Weiss, stavby v parku odstranit a vybudovat hřiště na tenis. Do roku 1945 byl park upravený a udržovaný. V letech po znárodnění, byl park vždy součástí areálu zámku, kde byl nejprve domov pro děti později domov pro handicapované osoby. Do roku 2004, se na údržbě parku střídavě podíleli i uživatelé zámku. Parkem prochází několik obecních cest a vedou zde naučné stezky. Díky tomu zůstal park využíván občany obce a současně zpřístupněn i turistům. Od roku 2011 probíhá celková revitalizace parku.