Muzeum Antonína Sovy
15. poledník
Pacovem prochází 15 stupeň východní délky, který je nultým poledníkem pásma středoevropského času. Na východ a na západ od tohoto poledníku vznikají podstatné odchylky času místního od času středoevropského. Město Pacov má místní čas naprosto shodný s časem středoevropským. Východní hranice ČR má rozdíl více jak 15 minut minus, Ašský výběžek naopak 11,5 minuty plus. 15 stupeň východní délky prochází středem pacovského hřbitova k sídlišti Za Branou. V současné době je jeho průběh městem značen na komunikacích pruhem žluté barvy.
Vícežánrový festival Pacovský poledník
Polohu Pacova využívají organizátoři festivalu Pacovský poledník, který se od roku 2000 koná na konci srpna. Nádvoří pacovského zámku se na celý týden změní v sochařskou dílnu pod širým nebem. Celý víkend zní výborná hudba, promítaly se filmy, atd. Více o festivalu se dozvíte na stránkách: www.polednik.cz
Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově
Městské muzeum bylo založeno 1908 prof. Ferdinandem Pakostou. Za stále expozice muzea můžeme považovat: život a dílo Antonína Sovy i historická expozice města Pacova. Součástí jsou i dokumenty k prvním mezinárodním motocyklovým závodům na Pacovském okruhu v r. 1906. Také je zde k vidění stálá expozice ,,Malířská síň Jana Autengrubera". Muzeum dále připravuje velké množství výstav po celý rok.
Hřbitov německých vojenských zajatců 1939 – 1945
Na tomto hřbitově odpočívá 284 německých vojáků z II. světové války, kteří zemřeli ve válečném zajetí. Hřbitov se nachází u silnice mezi Pacovem a nedalekou obcí Eš.
Hříbek v Lukavci (www.dedictvivysociny.cz/kultura/galerie_a_muzea-52/pametni_sine-19/?id=71)
Dvouposchoďový klasicistní altán ve tvaru hříbku z konce 18. století, kde po určitou dobu žil významný český básník Antonín Sova. Dnes altán funguje jako památník s expozicí vázající se k životu a dílu A. Sovy
(www.turistik.cz/cz/kraje/vysocina/okres-pelhrimov/utechovice-pod-strazistem/straziste-u-pacova)
Strážiště u Pacova
Nejvyšší vrchol Pacovské pahorkatiny Strážiště (744 m n. m.) leží asi 7 km severně od Pacova. Výrazný vrch je pokryt rozsáhlým lesním komplexem. Pod vrcholkem je minerální pramen s údajnými léčivými účinky. Při něm byla postavena kaple Panny Marie, která byla v minulých dobách známým poutním místem. Na vrcholku stojí televizní vysílač. U úpatí Strážiště se ve středověku těžilo v místě zvaném V Hutích stříbro a bývala tu i sklárna - odtud název lokality. Vrcholek je zpřístupněný zelenou turistickou značkou z Pacova (asi 8 km) nebo z Lukavce (asi 4 km). Motoristé mohou dojet po silnici spojující Pacov s Lukavcem až 1 km pod vrchol. Od myslivny při silnici vede lesní cesta k vrcholu.
Původně gotický hrad byl postaven v polovině 13. století na rozsáhlém skalisku, podle kterého byl také pojmenován
Chýnovské jeskyně: (www.volny.cz/jeskynechynov)
Turistickým lákadlem a významnou přírodní památkou Čech je Chýnovská jeskyně situovaná v Pacově hoře nedaleko městečka Chýnov na západním okraji Českomoravské vysočiny. Jeskyně byla objevena v 19. století při těžbě vápence. Délka zpřístupněných chodeb je 220 m z celkového asi 1,5 km prostor
Zřícenina Šelmberk: (www.centrumselmberk.cz)
Zřícenina hradu Šelmberk se zachovalou bergfritovou věží je dominantou celé lokality. Hrad je důležitou součástí Historicko řemeslně vzdělávacího centra
(www.ghmp.cz/expozice.php?page=expozicechynov#skryty2)
Bílkův dům v Chýnově u Tábora
V Chýnově je návštěvníkům zpřístupněn dům s ateliérem sochaře Františka Bílka (1872 - 1941), výrazného představitele českého secesního symbolismu přelomu 19. a 20. století.
Expozice, situovaná do prostor obytné části domu, jak v přízemí, tak v 1. patře, představuje autorovo dílo především z raného období. Vedle kreseb, grafik i plastik tvoří součást instalace i Bílkův nábytek zdobený typickými Bílkovými řezbami s vlastním textem v charakteristickém písmu.
Součástí expozice je i Bílkův sochařský návrh na nerealizovaný Národní pomník na Bílou horu v Praze z roku 1908.
(jhmd.cz)
(jhmd.cz/trate-a-stanice/putovani-z-jindrichova-hradce-do-obratane)
(jhmd.cz/jizdni-rad/pravidelne-parni-vlaky)
Viděli jste opravdovou parní lokomotivu? Jeli jste někdy parním vlakem?
Pokud ne, můžete se svézt některým z našich pravidelných parních vlaků, které vypravujeme během letní sezóny. Vlaky jsou taženy některou z našich parních lokomotiv, pocházejících z let 1898 - 1958. Některé jízdy jsou zpestřeny doprovodným programem. Ve vlaku je zařazen bufetový vůz.
Začátek cesty
Náš vlak se pomalu rozjíždí a míjí správní budovu úzkokolejek, depo i odstavené historické vagónky z počátku století. Dále projíždí podél řeky Nežárky a začíná trochu zpomalovat před výhybkou, na které odbočí doleva na svou trať. Po původním ocelovém mostě přejíždíme na druhou stranu řeky a zanedlouho vlak houká před přejezdem a zastavuje v Horním Skrýchově.
Po výjezdu ze stanice se vlak vnořil do lesního ticha. Zdejší lesy jsou vyhlášené v širokém okolí svými hřiby. Padesátikilometrovou rychlostí projedeme okolo dřevěné čekárny zastávky v Dolní Radouni, kde také na podzim spousta houbařů vystupuje.
Netrvá to dlouho a vyjíždíme z lesa a za přejezdem vjíždíme do staničky Lovětín. Přímo z nádraží vede modrá turistická značka na asi 10 km vzdálený zámek Červená Lhota, vedoucí také přes vrch Čertův kámen s nadmořskou výškou 659 m. n. m.
Lovětín
Stanička Lovětín si zaslouží naši pozornost ještě z jednoho důvodu. Jedna z kolejí mizí v lese po pravé straně. Je to bývalá vlečka, kam až do poloviny osmdesátých let jezdily vagóny s kaolinem, křídou a jinými surovinami pro nedalekou továrnu na keramiku. Na konci této asi 400 metrů dlouhé koleje se nacházelo překladiště, kde se všechny suroviny a případně opačně i některé výrobky překládaly do drážky s rozchodem pouhých 600 mm. Když se pak celý velký vagón vyložil, dal se had čítající asi 30 malých dvounápravových vozíků s malou motorovou lokomotivou v čele do pohybu směrem k vlastní továrně vzdálené asi jeden kilometr odsud.
Nekrasín
Malá exkurze nás trochu zdržela a tak náš vlak již dávno projel zastávku Lovětín-obec a vykrucuje zatáčky nad říčkou Kamenicí, kousek před zastávkou v Nekrasíně. Zastávku projíždíme a za chviličku už vjíždíme na ocelový most přes státní silnici do Pelhřimova. Kousek vlevo násvšak zaujme opuštěný most, který jako by byl železniční. Není to jen zdání, je to původní most, dnes již opuštěného a přeloženého úseku v souvislosti s výstavbou obchvatu státní silnice. Právě u tohoto mostku došlo v roce 1944 k tragédii. V prosinci 1944, kdy byly útoky amerických hloubkařů stále častější, nedbala vlaková četa varování amerického letce a vlak spolu s cestujícími neopustila. Hloubkař na vlak zaútočil a výsledkem byl prostřílený kotel lokomotivy U 47.001 a mrtvý topič. Tuto událost dnes připomíná už jen malý pomníček nedaleko nekrasínské zastávky přemístěný sem od dnes opuštěného mostku.
Nová Včelnice
Při vzpomínání jsme si ani nevšimli, že náš vlak zarachotil na výhybkách a zastavil na nádraží v Nové Včelnici. Malebné a čisté nádražíčko podobné nádražím na jiných lokálkách v celém Česku je vstupní branou do města. Nová Včelnice, do roku 1950 Nový Etynk, bylo založeno roku 1662. Ve městě najdeme také staré židovské domy z 18. století a kostel z roku 1768. Málokdo asi ví, že Nová Včelnice je také rodištěm významného českého herce Rudolfa Hrušínského (1920 - 1994).
Kousek za zastávkou v Rodinově se vlak musí rozjet do velkého obávaného kopce se stoupáním až 24 stupňů. O tom, že kopec je opravdu nebezpečný se v noci na 30. května 1995 přesvědčil jeden z místních vlakvedoucích, když ve snaze zastavit rozjíždějící se vozy na nádraží v Kamenici naskočil na stupačku a snažil se je zastavit. Po dva kilometry dlouhé jízdě až devadesáti kilometrovou rychlostí vykolejily všechny vozy těsně před rodinovskou zastávkou a skončily pod náspem na jedné hromadě. Stoupání končí těsně před kamenickou stanicí, kam vjedeme za velkého houkání, protože před nádražím je velmi frekventovaný přejezd.
Kamenice nad Lipou
Kamenice nad Lipou je staré město, založené již ve 13. století, které svůj přídomek získalo v 18. století podle prastaré, dodnes rostoucí lípy v zámeckém parku. Město se pyšní svým renesančním zámkem, původně hradem přestavěným kolem roku 1450 s věží nad vstupní branou z roku 1744. Ve městě samém jsou také patrné zbytky původního opevnění z 15. století. Za zmínku stojí též zdejší vlastivědné muzeum, které také schraňuje spoustu dokumentů, které se vztahují ke stavbě úzkokolejky. V okolí města najdete pak velmi pěkné koupání, připraveny jsou i cyklistické trasy a v zimě je k dispozici také lyžařský vlek.
Včelnička
Náš vlak se rozjíždí na druhou polovinu své cesty. Při pohledu z okna se nám zdá jako by vlak vjížděl do malého horského údolí. Zdejší kopce dosahují nejvýše 700 metrů nad mořem, ale občas tvoří velmi zajímavou krajinu. Ta za Kamenicí je opravdu hezká a patří k východním výběžkům Českomoravské vrchoviny. Trať se vine mnoha oblouky mezi poli a netrvá dlouho a zastavujeme na nádražíčku ve Včelničce. Možná vás překvapí vysoký komín. Ten patří ke zdejší sklárně založené již roku 1875 sklářem Antonínem Rücklem, jehož potomkům dnes patří.
Náš vlak projíždí kolem místního koupaliště a trať se opět ztrácí v obloucích mezi poli a remízky až vjede opět do lesního ticha rušeného jen motorem lokomotivy a klapotem kol. Ten už není tak rytmický jako na trati novobystřické, protože zdejší koleje jsou mohutnější a delší. Ty původní byly vyměněny při rozsáhlých výlukách v osmdesátých letech, ale ani tak neztratila úzkokolejka svůj půvab.
Chválkov
Nádraží v Chválkově má jednu kuriozitu. Dodnes zde není zaveden elektrický proud, přesto je nádraží obydleno. 7. června 1996 ráno, se vlak rozjel z chválkovské stanice dolů z kopce k Černovicím. Jenže nesměl. Po kilometru jízdy se z lesa vynořil protijedoucí vlak a došlo ke srážce, která neměla za celou historii úzkokolejek obdoby. Následky hovoří za vše: dvanáct těžce zraněných, někteří s trvalými následky, dvě těžce poškozené lokomotivy později zrušené, dva velmi poškozené osobní vozy ...
Černovice u Tábora
Klimatické lázně Černovice jsou městem vpravdě historickým, neboť na město byly povýšeny již před rokem 1323, o vývoj se pak zasloužili především Rožmberkové, jejichž pětilistá růže je v městském znaku. Největší dominantou města je opravená městská věž vedle bývalé radnice a také pozdně barokní zámek s klasicistními úpravami, ve kterém je dnes umístěn ústav sociální péče pro mládež. Opomenout nelze též černovickou oboru založenou v roce 1830 ve stylu anglického parku. Město je východiskem značených turistických cest na blízkou západně ležící zříceninu hradu Choustníka nebo na blízký kopec Svidník (740 m.n.m.).
Kolem nově postavených domů opouštíme Černovice, projíždíme nad místním koupalištěm a trať začíná opět stoupat.
Hrad Kámen
Trať se opět prudce stáčí a klesá do lesního ticha na opačném úbočí Svidníku. Nedaleko odsud se nachází známý gotický hrad Kámen, založený ve 13. století, v jehož interiérech je umístěna velmi zajímavá expozice historických motocyklů a muzeum mezinárodní motocyklové federace.
Sudkův Důl
S houkáním náš vlak projíždí zastávku Sudkův Důl. I v tak malé obci, jako je Sudkův Důl, můžeme najít velkou zajímavost. Je jí zachovalá vodní věžová tvrz z 15. století po jejíž návštěvě můžeme pokračovat malebným Josafatským údolím do Hrobů a Chýnova. Zatáčkami mezi poli zdolává náš vlak poslední kilometry své cesty do Obrataně. Nedaleko odsud, při cestě například na hrad Kámen, můžeme navštívit ještě jednu zajímavost. Je jí soukromé muzeum izolátorů a elektrovodné techniky, které se nachází ve mlýně u rybníka Dvořiště.
Obrataň
S rachotem přejedeme ocelový most přes státní silnici do Tábora a okolo budovy výtopny vjíždíme do nádraží Obrataň. Po levé straně se připojuje normálně rozchodná trať z Tábora do Pelhřimova a Horní Cerekve, kde na posledních metrech ještě závodíme s právě přijíždějícím motoráčkem. Ale to už pomalu zastavujeme u nástupiště. Odtud se můžeme rozjet za dalšími zážitky například do blízkého Chýnova a známé chýnovské jeskyně nebo také nedalekého Tábora či opačným směrem do Pacova nebo Pelhřimova.
Mladá Vožice, malé jihočeské městečko se nachází asi 20 km severovýchodně od Tábora. Leží na křižovatce cest do Tábora, Pacova, Vlašimi a Votic (dále do Prahy). Ve starší literatuře se můžete dočíst o Nové Vožici, v 15. století to byla Plaňková Vožice.
Mladovožicko se podobá zvlněné míse, jejíž okraje tvoří na západě od severu k jihu se táhnoucí pohoří Miličínské a na východě Holé vrchy. Severní část uzavírá Velký Blaník a jih je uzavřen Výlevy a Pohnáním. Na severu je nejvyšším vrchem Velký Blaník (638 m), na jihu zase Stojslavická Hůrka (686 m) a Vršce (694 m). V Miličínském pohoří je to Kalvárie (696 m) a nejvyšší vrch celho kraje Mezivratka (712 m). Uprostřed této krásné krajiny jako malá kupička ční bývalé Vožické hradiště, zvané Hrad (505 m).
Středem krajiny od jihu k severu protéká říčka Blanice, vlévající se u Českého Šternberka do Sázavy. Po kraji je na 50 větších rybníků, z nichž nejkrásnější jsou rybníky Blatnické. Mohutná lesnatá pásma se táhnou na východě od Blaníka k Chýnovu a na západě od Neustupova až k Miličínu. Za připomenutí stojí zalesněný vrch Beránek u Rašovic, na kterém byla pořádána v roce 1419 velká shromáždění husitského lidu.
V Čechticích je k vidění barokně přestavěný kostel sv.Jakuba Staršího, renesanční radnice či barokní zámek. Zajímavý je ale například i zámeček v Růžkových Lhoticích, kde trávíval prázdniny Bedřich Smetana a dnes slouží v sezóně jako jeho muzeum.
rozhledna s kovářským muzeem (www.rozhledna-kovarka.cz)
Rozhlednu Kovářka vymyslel a následně zrealizoval místní kovář Ladislav Dobeš. Od rozhodnutí k realizaci uplynulo dlouhých osm let, ale výsledek rozhodně stojí za to. První “kopnutí” do země bylo učiněno 16.5.2011 a koncem července 2011 byla stavba téměř dokončena. Dalších několik týdnů potom trvalo, než byla dodělána okna, dveře a vitríny, neboť naše rozhledna není jen na rozhlížení, ale také k prohlížení, slouží totiž rovněž jako kovářské muzeum. Pan Dobeš léta shromažďoval po celém kraji staré tovaryšské a výuční listy, staré fotografie z místních (již zaniklých) kováren a kovářská nářadí. Každý kovář měl své nástroje a různé pomůcky. Sbírka pana Dobeše, umístěná ve věži i venku na malém nádvoří, je velmi obsáhlá a pestrá – rozhodně stojí za to ji vidět! Věž, postavená z kamene, je vysoká 13m s ocelovým točitým schodištěm – po kterém vyjdete-li 50 schodů, ocitnete se v dřevěné vyhlídce, ze které se skýtá nádherný výhled do celého kraje.
Kontaktní spojení |
Úřední hodiny |
||||||||||||
|
|
Copyright 2013 Těchobuz
Webdesign Estetica s.r.o.