Dne 28. října 1946 podepsal president republiky Dr. Edvard Beneš zákon o dvouletém plánu, který přišel v platnost dne 1. ledna 1947.
Dvouletý plán, který se stal základem činnosti nové naší vlády utvořené z květnových voleb, je částí úsilí o hospodářskou obnovu našeho státu. Jde o vytvoření předpokladů pro mírové hospodářství, jež by odpovídalo novým poměrům ve státě. Politické strany podepsaly toto prohlášení:
My, lid český a slovenský ,z celého svého srdce a v nerozlučné jednotě slibujeme v této dějinné chvíli poctivou prací, věrně, ukázněně a ze všech mravních i fysických svých sil, splnit s láskou a každý na svém místě, vznešený příkaz velikého budovatelského plánu, daného nám milovanou otčinou.
Věrni obětem boje za svobodu, hodni odkazu těch, kteří se nedočkali, zavázáni všem, kteří prošli bolestí a krví, naplněni láskou k přicházejícím pokolením a nemilosrdni k rušitelům díla, slibujeme na svou čest a před světem, který se na nás dívá, vybojované zajistit vítězstvím příkladné práce.
Nechť klenba historického říjnového výročí zvučí v budoucnu ještě slavněji dokonaným úsilím, ke kterému se hrdě a slavnostně zavazujeme.
My, lid český a slovenský, proměníme dvouletý plán v čin!
Slibujeme! Slibujeme! Slibujeme! Dvouletce zdar! Komunistická strana Československa. Československá strana národně socialistická. Československá strana lidová. Československá sociální demokracie.
Plán je vůlí celé Národní fronty. Klade tak veliké požadavky na veškerou pracující veřejnost, že lze jej splnit jen usilovnou prací všech.
Základní myšlenkou dvouletého plánu je uspíšit hospodářskou obnovu státu.
Na první pohled se zdá, že se vlastně nic nezměnilo. Nahlédneme-li do některé továrny, vidíme, že podnik má uložen pracovní výkon, který v roce má splnit. Ten je rozdělen na měsíční kvoty a tyto zase na denní úkoly. Je nutné zvýšit pracovní tempo všech zaměstnanců. Zavádějí se úkolové mzdy, podniky se vyzývají k vzájemné soutěži.
Počátkem ledna byly mrazy až -20°;C. 11 ledna nastala obleva a teploměr stoupl až na 7°C. Ke konci měsíce opět mrazy, sněhová vánice, teplota až – 20°C.
Na počátku února mírnější mrazy a časté vydatné sněžení. 22.února obleva, denní teplota 6°C. 22. února klesl teploměr na – 20°C, 28. února na – 5°C, ve dne 2°C.
Počátkem března obleva, pak opět mírné mrazy a sněžení.9 března silné oteplení a prudká obleva. Směrem od Ježova přihnal se velký příval vody, kterou nemohl pojmout most nad rybníkem Danělem pod silnicí, takže voda přetékala přes silnici. U rybníků Daněla a Loudalu byla zdvižena stavidla, takže silný proud vody hnal se potokem do vsi. V č.p.46 u Kratochvílů zatopila voda dvůr, stodolu a chlév. Dobytek musel býti odveden. Pod mostem nad č.p.46 zachytily se kry ledové, které vodu zadržovaly. Led byl roztlučen a voda pozvolna opadávala. Pod vysokými mezemi byly velké závěje a ozimy pod nimi vyhynuly. Koncem března a počátkem dubna vydatně pršelo.
Jarní setí začalo 9. dubna. Pokud byla zimní vláha, jarní osení vzešlo, ale pomalu rostlo. Do 15. dubna byly mírné noční mrazíky. Od 15. dubna noční teplota mírně nad nulou, denní až 22 °C.Vlivem náhlého oteplení třešně rozkvetly 27. dubna, švestky 29. dubna.
Zaseté máky následkem sucha většinou nevzešly. V květnu bylo počasí téměř bez srážek, bylo velmi sucho, teplota dosahovala až 30 °C ve stínu. Ochladilo se až 7. června, kdy začalo pršet. Sena na lukách bylo o třetinu méně než normální léta.
Žně začaly vlivem sucha již 16. července. Všechno obilí, jaře i ozimy, bylo krátké a řídké. Zrna i slámy bylo málo. Žně proběhly bez jediného deště. Byly ukončeny do 15. srpna. Těžce se orala podmítka. Země byla vyschlá, až uprahlá. Potah velmi zkusil.
Vlivem sucha bylo málo zeleného krmení. Jetele zaschly na stojatě, otavy byly velmi špatné, na suchých loukách nebyly vůbec sečeny. Suché píce bylo též málo, proto nastalo hromadné prodávání dobytka.
Bramborová nať v polovině srpna žloutla a usychala. Sklizeň brambor byla poloviční, na svazích obrácených k jihu jen čtvrtina sklizně proti normálním létům. Pod keřem bylo bramborových hlíz na počet dost ale nedorostlé, nedozrálé.
Předčasné mrazy dovršily povětrnostní pohromy letošního roku. Postihly těžce sklizeň bramborů. Brambory, které ležely v rozpukaných, vyschlých brázdách navrchu, zmrzly úplně a mnohým hospodářům namrzly i sebrané brambory a nechané na poli na hromadách. V noci z 2. na 3. října klesla teplota u nás na – 5°C a 3.na 4. října dokonce na – 7 °C.
Orání a příprava půdy pro ozimy bylo velmi těžké. Rolníci otáleli s podzimním setím až přijde vláha, ale když nepřicházela, počali v říjnu síti . Zrní leželo v zemi bez klíčení až o 5. listopadu, kdy přišel toužebně očekávaný déšť. Osení vzešlo a během listopadu částečně urostlo. V listopadu byly již častější srážky.
V prosinci se střídaly noční mrazíky s přeháňkami déšť se sněhem. Do 21. prosince bylo bláto. 22. prosince napadlo asi 25 cm sněhu, který zůstal ležet. Vánoce byly bílé. Koncem prosince přišly deště a menší záplavy .V celku byl rok 1947 velmi suchý.
Pokud je na straně 133 a další této knihy zápis o Olivově mlýně, patří tato zpráva do roku 1947. Omylem byla zapsána v roce 1946.
Dne 2.ledna 1947 zemřel ve Zhoři, kde žil na odpočinku zhořský rodák Msgre. František Chramosta, profesor náboženství v.v.ve věku 79 let. Na poslední cestě na zhořský hřbitov doprovodilo zesnulého mnoho osadníků z celé zhořské kolatury. Jmenovaný vyučoval delší čas náboženství římsko- katolickému na zdejší škole.
V revoluční době v r. 1945 byla zřízena měšťanská škola ve Smilových Horách, okres Tábor, ač neměla předepsaný počet žáků,t. j. 120, ani budovy k vhodnému umístění tříd.
V roce 1947 okresní školní výbor v Táboře sestavoval újezd pro tuto měšťanskou školu a naléhal na místní národní výbor v Těchobuzi, aby se školní obec k tomuto újezdu přihlásila. Žádost tato byla ve schůzi místního národního výboru dne 18. února a 24. března 1947 zamítnuta z důvodu, že cesta do Smilových Hor v zimních měsících je naprosto neschůdná. V této schůzi přijato usnesení o připojení zdejší obce k újezdní měšťanské škole v Pacově. Újezdní školní rada v Pacově přijala Těchobuz do svého újezdu.
V neděli dne 8. června 1947 uvítala města Vlašim a Pelhřimov ve svých zdech poprvé hlavu státu . Cestou na Moravu zastavil se pan president Dr. Edvard Beneš nejprve ve Vlašimi, potom v Pelhřimově.
Pana presidenta doprovázela jeho choť paní Hana Benešová, dále ministr Nosek, kancléř Smutný, vyslanec Dr. Jína a generál Hasal.
Město Pelhřimov zachovalo panu presidentovi věrnost i v těžkých dobách říjnových 1938 a písemně osvědčilo, že neuznává odstoupení presidentovo z jeho úřadu, k němuž byl tehdy donucen. Pan president v odpovědi na uvítání řekl mimo jiné „V době husitské i v době Jiřího z Poděbrad šli jsme vlastní cestou v čele světového pokroku vědomě a jasně za pravdou a svobodou přesvědčení i když to byla svoboda v řádu a kázni“.
Dne 15. dubna 1947 došly do obce první stromky z ovocnářské pětiletky na Pelhřimovsku a Pacovsku. Celkem bylo pro obec přiděleno: 77 švestek, 7 sliv, 40 višní, 12 jedlých jeřábů, 13 vlašských ořechů, 4 ryngle, 34 keře rybízu červeného, 30 keřů rybízu bílého, 21 keřů rybízu černého, 10 stromků angreštu, 30 keřů lísek a 50 pláňat třešní.
Cena za odebrané stromky a keře pro celou obec činila 14 070 Kč.
50 pláňat třešní v ceně 1 350 Kč, naroubování 400 Kč ,bylo vysázeno v sadě za hřbitovem. Stromky měl naroubovat v r. 1948 zahradník Drahoš z Pacova. Neučinil tak, ač měl od roubování zaplaceno a proto další rok pláňata zrouboval řídící učitel Alois Morava. Višně byly vysázeny na obecním pozemku u obecního špejcharu podél silnice, keře lískového ořechu podél lesa za hřbitovem. Mezi hřbitovem a lesíkem byly vysazeny tři jedlé jeřáby.
Místní národní výbor zaplatil za stromky 2 945 Kč.
Byla to první a poslední zásilka z této akce. V dalších létech činnost úplně zanikla.
Raimundu Veseckému č.p. 64, lesnímu hajnému obecních lesů, byl rolník František Švára č.p.58 pro seno na lesní louce v obecním lese „Zadnicích“. Vesecký byl na voze a seno rovnal. Švára s koňmi popojížděl k další kůpě. Při přejíždění strouhy spadl Vesecký z vozu a na místě zůstal mrtev. Bylo mu 69 roků. K uctění jeho památky dal jeho syn Miroslav Vesecký na smrk u této louky svatý obrázek.
Na žádost místního národního výboru byl okresní péčí o mládež v Pacově zřízen od 1. července 1947 zemědělský útulek pro děti od jednoho do šesti let, aby tak bylo o děti postaráno, když jsou jejich matky na polích.
Správkyní útulku byla ustanovena absolventka druhého ročníku rodinné školy v Pelhřimově Zdeňka Hanková z Bácovic okres Pelhřimov.
Tento útulek byl umístěn v místním zámku. Pro útulek nebylo žádné zařízení. Do místnosti byly dány školní lavice, aby měly děti na čem sedět. Předseda místního výboru Josef Kohoutek nenechal ani vyčistit místnost ,ač věděl, že již vychovatelka 1. července nastoupí.
Ministerstvu zemědělství byla podána žádost o peněžní příspěvek na zakoupení nábytku pro útulek. Žádost tato byla kladně vyřízena a místní národní výbor obdržel stolky, židle a lehátka.
Dne 30. srpna 1947 hořel les „U cihelny“.Příčina požáru nebyla zjištěna. Požár podařilo se včas lokalizovati.
Na počátku školního roku je ve zdejší škole 9 hochů, 6 dívek, celkem 15 dětí.
Měšťanskou školu chlapeckou v Pacově navštěvuje 6 žáků, měšťanskou školu dívčí v Pacově navštěvuje 11 žákyň, měšťanskou školu v Mladé Vožici navštěvuje 1 žák, měšťanskou školu v Písku navštěvuje 1 žák.
Dnem 1. října 1947 nastoupil na uprázdněné místo lesního hajného v obecních lesích a konfiskátu lesního majetku Dr. Weisse v celkové výměře 139 ha lesní rozlohy, lesní hajný Bohuslav Papež č.p.20. Jmenovaný působil jako lesní zaměstnanec od 15.12.1938 do 3.3.1943 u majitele zámku v Mladé Vožici. Jeho měsíční služné činí 900 Kč.
Místní národní výbor ve schůzi dne 19. prosince 1947 se usnesl postaviti obecní samospádový vodovod z lesa nad Houdkovi. Pramen byl odborníky několikrát měřen a v katastrofálním suchu tohoto roku dával 0,45 l vody za jednu vteřinu.
Práce byly zadány firmě „Vodotechna“, vodovodní, kanalizační a plynovodní společnost s.r.o.Praha 2 Soukenická 25.
První práce na jímání pramenů započaly dne 20. prosince 1947.
Úřední správce stavby byl vrchní rada Dr. Ing. Emil Klír, zemský národní výbor v Praze. Vedoucí projektu byl Hronek, ze staveb. okr. Pelhřimov.
Ve schůzi místního národního výboru bylo usneseno, aby každá domácnost přispěla na výstavbu vodovodu částkou 500 Kč. Tuto částku může zaplatiti prací na vodovodu. Kdo se práce nezúčastní, zaplatí tento obnos v hotovosti. Dále byla rozvržena na jeden hektar pozemků částka 50 Kč.Tento obnos se rovněž může hradit prací na vodovodu.
(tento rozhlas byl instalován v r. 1949)
V tomto roce byl zřízen a uveden do provozu místní rozhlas, který má tři reproduktory umístěné na střeše hostince č.p.18. Rozhlas zřídil Václav Šustr z č.p.37, elektromontér, zaměstnaný u firmy Jan Šustr, elektrozávod v Pacově.
Alois Macko č.p.55 odprodal 4 míry pole ve „Štětkách“ rolníku Františku Novotnému Velký Ježov.
František Pudil č.p.44 odprodal jednu míru pole „Za štětky“ rolníku Františku Novotnému Velký Ježov.
Ve zdejší obci je v lednu 1947 – 254 obyvatelů. V prosinci má obec 245 obyvatelů.
V tomto roce je v obci celkem 12 včelařů, kteří vlastní 74 včelstva.
Jednotný svaz českých zemědělců vykonal dne 30. listopadu sbírku ve prospěch sociální pomoci, která vynesla 710 Kč.
Dne 19. prosince 1947 byl zaveden do Jetřichovce telefon, který byl zapojen na ústřednu poštovního úřadu v Těchobuzi.
Ceny obilí ze sklizně letošního roku byly stanoveny podle velikosti výměry závodu za 100 kg.
Druh obilí skupina A skupina B skupina C
od 50,01 ha od 20,01- 50,- ha do 20 ha
Pšenice 352- 374 Kč 368- 390 Kč 390- 412 Kč
žito 317- 322 Kč 333- 338 Kč 355- 360 Kč
ječmen krmný 243 Kč 254 Kč 270 Kč
ječmen průmyslový 258 Kč 271 Kč 289 Kč
oves 246- 253 Kč 259- 266 Kč 276- 283 Kč
Následkem suchého roku byla u nás malá úroda obilí i brambor a hrozil hlad,protože zásoby z minulého roku byly nepatrné. Z těchto důvodů v prosinci 1947 československá delegace s Klementem Gottwaldem v čele vydala se do Sovětského svazu, kde vylíčila naše obtíže v zásobování a Sovětský svaz nám vypomohl obilím ze 40 %.
Vlivem nízké úrody byla zvýšena cena obilí, aby rolníci pokud možno co nejvíce odevzdali státu. Příplatek k výkupní ceně činí za 100 kg u žita 170 Kč, u pšenice 150 Kč, u ovsa 60 Kč.Příplatky byly vypláceny ze státní pokladny, aniž by byla zvýšena cena chleba.
Rolník Karel Bednář č.p.10 a František Jech č.p.56 zakoupili „výfuk“ na seno a slámu od firmy Pěnka – Bílý, Černovice, za cenu 13 500 Kčs.
Václav Kohoutek č.p.40 zakoupil secí stroj a vyorávač brambor.
Jan Váňa č.p.12 zakoupil vyorávač brambor.
Alois Kratochvíl č.p.46 postavil nový chlév a komoru, která byla dřevěná a oboje kryto šindelem. Nově postavené bylo pokryto eternitem.
Václav Zhorný č.p.26 pokryl stodolu eternitem, která byla dosud kryta šindelem.
Jan Papež č.p. 25 pokryl obytné stavení eternitem, které bylo dosud kryto šindelem.
Augustin Vesecký č.p.21 vykopal studnu na louce pod stavením a vodu zavedl do stavení, kde ji čerpali ručním čerpadlem.
Jaroslav Taks č.p.13 zavedl vodovod ze studny, z které dříve čerpali vodu ruční pumpou, do stáje a kuchyně, čerpané darlingem.
Ke dni 31. prosince 1947 má veřejná obecní knihovna zdejší obce tento počet knih“
A) zábavných 366
B) pro mládež 26
C)naučných 104
D) časopisů 26
Celkem knih 522
V den 10. výročí úmrtí presidenta T. G. Masaryka byla vyhlášena sbírka na veřejné obecní knihovny zdejšího okresu. Sbírka ve zdejší obci vynesla 1 402 Kčs. Průměr na jednoho obyvatele činí 4, 70 Kčs.
Místní rada osvětová s obecnou školou uspořádala dne 9. března 1947 veřejnou besídku k oslavě narozenin T.G. Masaryka. Na dobrovolném vstupném bylo vybráno 1 220 Kčs. Celý tento obnos byl věnován veřejné obecní knihovně na zakoupení knih.
V obecním rozpočtu je pamatováno na knihovnu částkou 600 Kčs.
Pro veřejnou obecní knihovnu bylo v tomto roce celkem přijato 3 828 Kčs.
Okresním knihovnickým inspektorem je František Fried.
Roční přírůstek knih činí 113 svazků. Z toho počtu knih darovalo ministerstvo informací 22 knih, ministerstvo zemědělství 30 knih.
Osvětovou činnost na okrese řídí okresní rada osvětová. Jejím předsedou je Rudolf Vydra, řídící učitel z Olešné. Funkci okresního osvětového inspektora zastává Karel Hrabě, učitel v Pelhřimově.
V prvním týdnu měsíce března jest na území naší republiky konán Masarykův týden osvěty.
Účelem tohoto týdne je, aby do všech míst, měst i vesnic pronikly Masarykovy myšlenky,aby se žilo a pracovalo v duchu Masarykových zásad.
Ve zdejší obci byly narozeniny presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka oslaveny dne 9. března 1947 veřejnou besídkou, kterou uspořádala zdejší škola společně s místní radou osvětovou. Po proslovu řídícího učitele A. Moravy následovaly recitace, sborové písně a tanečky.Besídka byla velmi četně navštívena.
Dne 30. března 1947 sehrál ochotnický spolek při místní radě osvětové divadelní hru L. Stroupežnického „Václav Hrobnický z Hrobnic“ za režie řídícího učitele A. Moravy. Účast 300 osob. Hráno bylo odpoledne a večer.
V rámci květnových oslav sehrána byla dne 4.května 1947 žactvem zdejší školy za vedení řídícího učitele A.Moravy, pohádková hra „Pro květinu míru“ .Divadlo bylo velmi četně navštíveno.
Dne 11. května 1947, v den svátku matek, uspořádala škola společně s místní radou osvětovou veřejnou besídku. Na programu byly recitace, tanečky, písně a scénky od Joži Toucové- Metlerové „ Před svátkem matek“. Proslov k tomuto dni přednesla jednatelka místní rady osvětové Ludmila Bártová.
Besídka byla četně navštívena. Přišly i ty maminky, které školní besídky zásadně nenavštěvovaly.
Dne 25. května 1947 sehrál divadelní spolek při místní radě osvětové divadelní hru od K. Piskoře „Buď anebo“. Toto divadelní představení navštívilo 280 osob.
V letošním roce byly konány oslavy 28. října za účasti stran Národní fronty pod heslem“ Svornou prací k zajištění svobody, míru a blahobytu“.
Při místní oslavě dne 27. října byl promítnut úzký film.
Dne 9. listopadu 1947 sehrál spolek divadelních ochotníků „Bolzano“ při místní radě osvětové veselou hru z venkovského života „Vesnička pod lipami“ od Jiřího Hory. Hru nacvičil řídící učitel A. Morava. Účast 250 osob.
Vzhledem k usnesení vlády ze dne 27. srpna 1947 stanoví ministerstvo školství a osvěty, aby osvětový rok byl každoročně zahajován 14.září vyhlášením pracovního Masarykova týdne určeného heslem „Osvětou k lidové demokracii“.
V uvedeném týdnu, vždy od předvečeru 14. září (úmrtí presidenta T.G.Masaryka),do 21.září uspořádají osvětové rady s ostatními kulturními organizacemi a místními národními výbory pracovní schůze. Přednášky mají být zaměřeny především k tradici T.G.Masaryka k dobru národa a státu.
20.ledna 1947 zemřel sebevraždou oběšením Václav Pudil č.p.44 ve stáří 46 roků, 8 měsíců, 8 dní.
Jan Vojna č.p.38 zemřel 8.2. 1947 ve stáří 78 roků ,9měsíců a 2 dni.
Marie Slámová č.p.8 zemřela 25. února 1947 ve stáří 71 roků a 7dní.
Raimund Vesecký č.p. 64 zemřel následkem úrazu dne 18. června 1947 ve stáří 67 roků,7 měsíců ,13 dní.
Barbora Procházková č.p.48 zemřela dne 5. dubna 1947 ve stáří 75 roků, 2 měsíce, 13 dní.
Jan Strnad č.p.31 zemřel dne 26. června 1947 ve stáří 70 roků,8 dní.
František Moravec č.p.39 zemřel dne 10. srpna 1947 ve stáří 78 roků, 2 měsíce, 4 dni.
Marie Pokorná č.p.29 zemřela dne 6. října 1947 ve stáří 81 roků, 2 měsíce, 9 dní.
Václav Jech č.p.32 zemřel ve stáří 61 roků, 8 měsíců, 12 dní, dne 8. prosince.
Místní národní výbory obcí Těchobuz, Zadní Střítež, Zhoř a Zhořec podaly žádost prostřednictvím okresního národního výboru v Pelhřimově o zřízení autobusové linky Pacov- Zhoř- Těchobuz. Na tuto žádost sdělilo ředitelství státních drah v Praze přípisem č.j. 1017/210-47 ze dne 20.8.1947 okresnímu národnímu výboru v Pelhřimově toto:Odpovídáme na váš přípis 15059/1947 ze dne 11.8. t.r. ve kterém doporučujete zřízení autobusové trati Těchobuz- Zhoř- Zhořec-Pacov. Důvody, které ve svých žádostech uvádějí místní národní výbory ve Zhoři, Zhořci, Zadní Stříteži, Těchobuzi jsou naprosto přesvědčující. Na poradě v Táboře dne 8.7. zástupce okres. národního výboru doporučil kromě jiných autobusových tratí též zřízení trati Pacov- Těchobuz- Mladá Vožice, která je pojata do dvouletého plánu pro rok 1948.
Zatím pro naprostý nedostatek autobusů nemůžeme vyhověti. Přesto se poctivě vynasnažíme, abychom požadavek realisovali a školní mládeži usnadnili docházku do škol.
Žádost povedeme v patrnosti a jakmile naše provozní prostředky to dovolí, navážeme další jednání se zúčastněnými místními národními výbory.
Při osobní návštěvě v obci byl poslanec Národního shromáždění Ota Hora požádán zástupci místního národního výboru o zákrok u ministra dopravy v uvedené věci.Poslanec Ota Hora učinil dne 17.9.1947 dotaz na ministra dopravy, na který obdržel následující odpověď: Ministerstvo dopravy ,uznávajíc potřebu autobusové trati ČSAD Pacov- Mladá Vožice za nutnou v zájmu obyvatelstva, zařadilo zřízení této linky do dvouletého plánu. Podle důležitosti potřeby byla tato trať plánovacím úřadem navržena na zřízení až v r. 1948. Provoz na této lince nemohlo by ministerstvo dopravy i při nejlepší vůli stejně dříve zahájiti, a to z toho důvodu, že bude nutné pro špatný stav silnice nejprve postarati se o sjízdnost této silnice. V tom směru bylo ministerstvo techniky již požádáno o urychlené sjednání nápravy.
Po této zprávě poslanec Ota Hora jednal osobně v této věci v kabinetu pana ministra dopravy a žádal bezpodmínečné zřízení autobusové linky v nejbližších týdnech, s ohledem na 22 dětí, které navštěvují měšťanskou školu v Pacově a musí denně z Těchobuze ujít cestu tam a zpět v délce 19 kilometrů.
Na základě toho byla ihned vyslána komise ministerstva dopravy do Těchobuze a poslanec Ota Hora byl informován v tom smyslu, že autobusová linka bude zřízena ještě koncem ledna 1948 a to v době, kdy místní národní výbor v Těchobuzi vystaví pro autobus vozovnu.
Po smrti Václava Pudila majitele chalupy č.p.44, který zemřel dne 20.1.1947. vkládá se právo vlastnické dne 6.6.1947 jeho bratru Františku Pudilovi. Odhadní cena chalupy s živým i mrtvým inventářem byla 15 900 Kčs.
Dne 4.2.1947 vkládá se na usedlosti č.p.42 právo vlastnické manželce Adolfa Pudila, Růženě jednou polovinou.
Kontaktní spojení |
Úřední hodiny |
||||||||||||
|
|
Copyright 2013 Těchobuz
Webdesign Estetica s.r.o.